Husité

• následníci J. Husa
• kališníci (ve znaku měli kalich, symbol přijímání podobojí = tělo a krev Kristova)

 

Čtyři pražské artikuly (= viz. Slovníček):

• svobodné kázání a výklad Bible
• přijímání podobojí
• zákaz světské moci kněží (s tím souvisí i zabavení církevního majetku)
• obecné trestání smrtelných hříchů (lidé mají být za zločiny trestáni podle závažnosti provinění, ne podle toho, k jaké společenské vrstvě patří)

 

Jedná se o společný program všech husitů, shrnující hlavní zásady husitského pojetí božího zákona. Čtyři pražské artikuly byly schváleny roku 1420 v Praze. Tyto požadavky husité prosazovali nejen v Českém království, ale i po celé křesťanské Evropě.

 

Husitské svazy:

• táborité

Hlavní středisko: hradiště hory Tábor

Známé osobnosti: Jan Žižka, Prokop Holý, Jan Roháč z Dubé (popr. roku 1437)

Táborité patří mezi nejradikálnější husity. Své hlavní středisko si vybudovali na místě zaniklého středověkého města roku 1420. V průběhu let se Tábor proslavil jako vojensko-řemeslnické středisko. V čele tohoto sídla stáli kněží, správu nad střediskem udržoval hejtman (např. Jan Žižka).

 

• orebité (sirotci)

Hlavní středisko: Hradec Králové

Známé osobnosti: Jan Žižka, Ambrož z Hradce (duchovní vůdce orebitů)

Dalšími významnými husity byli orebité, nazývaní podle svého shromaždiště - návrší Oreb u Třebechovic. Hradec Králové si zvolili jako své hlavní středisko. Roku 1423 se do čela orebitů postavil Jan Žižka, který odešel z Tábora. Po jeho smrti se východočeští husité přejmenovali na sirotky.

 

• pražští husité (pražané)

Hlavní středisko: Praha

Známé osobnosti: Jakoubek ze Stříbra, Jan Rokycan

Pražané jsou považováni za nejradikálnější husity. Oporou jim bylo hlavní město Praha, kterou si zvolili za své středisko. Jakoubek ze Stříbra a jeho žák Jan Rokycan patří mezi nejuznávanější myslitele a organizátory přažských husitů.

 

 

Obrázek: Jedná se o mapku Čech, znázorňující mocensko-politický vliv husitských svazů. K hl. středisku jsou zařazena města (či obce) stejné víry.

(Zdroj - obrázek byl použit z knihy: Dějepis pro střední a odborné školy - české a světové dějiny, ISBN: 80-7235-194-X)

 

Zdroj:

• www.wikipedia.org
• kniha: Dějepis pro střední a odborné školy - české a světové dějiny; ISBN: 80-7235-194-X

 

 

Husitská revoluce:

Vše začíná roku 1419, kdy Václav IV. dosazuje na Novoměstskou radnici protihusitské konšely. Kazatel Jan Želivský (vůdce radikálně smýšlejících husitů), proto neváhá a na 30.7. 1419 naplánuje "pochod" Prahou. Celá akce končí tzv. defenestrací, kdy jsou z oken radnice vyhozeni samotní konšelé a úředníci.

Tzv. první pražská defenestrace, která otřásla celou Evropou, je považována za počátek husitské revoluce.

Obrázky:

1. První pražská defenestrace; smrt pro konšeli nebyla vůbec příjemná, pod okny na ně čekala husitská kopí!

2. Současný pohled na Novoměstskou radnici.

 

Husité za Žižkovy "vlády":

Po vypuknutí husitské revoluce se Zikmund Lucemburský rozhodl ovládnout České království. S papežem se dohodl o vyhlášení (první) křížové výpravě proti husitům roku 1420.

S přibližně 30 000 bojovníky vytáhl Zikmund na Prahu. Zde se mu však postavil na odpor táborský vůdce Jan Žižka. Tomu se podařilo křižáky porazit a vojsko muselo následně odtáhnout (1. vítězství husitských vojsk).

pozn.: Ještě téhož roku se nechal Zikmund Lucemburský korunovat českým králem. Korunovace proběhla ve Svatovítské katedrále.

 

Zikmund si však chtěl svoji přízeň v Čechách vydobýt násilím, a proto roku 1421 byla vyhlášena druhá křížová výprava proti husitům. Tažení však skončilo obdobně jako v předešlé výpravě - husité zvítězili a vojsko muselo opět odtáhnout.

pozn.: Proti husitům bylo vyhlášeno celkem 5 křížových výprav. Všechna tažení však vyhrála husitská vojska.

Obrázek: bitva na Vítkově (14.7. 1420) během první křížové výpravy

 

Čáslavský sněm:

Roku 1421 byl svolán pražskými husity tzv. Čáslavský sněm. Zúčastnili se ho však pouze táborité, orebité a pražané.

 

Co bylo obsahem jednání Čáslavského sněmu?

• prohlášení korunovace Zikmunda Lucemburského za neplatnou
• vytvoření dvacetičlenné dočasné vlády
• přijetí čtyř přažských artikul za zákony

Obrázek: Čáslavského sněmu se zúčastnili pouze husité z Čech a Moravy

 

pozn.: 11.10. 1424 zemřel Jan Žižka při obléhání Přibyslavi. Jeho následníkem se stal další táborský vůdce Prokop Holý.

 

Táborité pod vládou Prokopa Holého:

Po Žižkově smrti se hlavní husitské svazy spojily v jeden celek, získaly tak pod svoji správu většinu Čech. V průběhu dalších let husité podnikali vojenské výpravy nejen po Českém království (hl. Slezko a Horní Lužice), ale i do ciziny. Tyto výpravy, nazývané jako spanilé jízdy či rejsy, měly za cíl šířit husitské myšlenky a získávat kořist.

V následujících letech husité slavili vítězství i pod velením Prokopa Holého (viz. čl. Jan Žižka a Prokop Holý). Zvítězili např. v bitvě u Ústí nad Labem (1426) nebo roku 1427, kdy husitská vojska odrazila další křižáckou výpravu.

Obrázek: Husité podnikali tzv. spanilé jízdy. Na obr. jsou znázorněni sirotci u Baltského moře.

 

Jednání v Basileji:

Roku 1433 husité (pod vedením Prokopa Holého) přicestovali na koncil v Basileji (dnešní Švýcarsko). Zde se snažili obhájit své čtyři pražské artikuly. Bohužel bez jediného výsledku.

Mezi samotnými husity se však rozhořela válka, která vyvrcholila 30.5. 1434 bitvou u Lipan - umírnění husité zvítězili nad táborskými a sirotčími vojsky.

Roku 1436 byla v Jihlavě vyhlášena tzv. basilejská kompaktáta, obsahující dohody mezi koncilem a husity:

• obyvatelé na území Čech a Moravy měli právo přijímat z kalicha
• v oslabené formě byly povoleny i další pražské artikuly

 

Výhody basilejské kompaktáty:

• byla ukončena husitská revoluce
• Zikmund Lucemburský byl uznán českým králem

 

Nevýhody basilejské kompaktáty:

• nikdy ji neuznal papež
• České království se následně rozdělilo na zemi dvojího lidu (tj. katolíků a husitů)

 

pozn.: Husitská revoluce se stala vzorem pro budoucí reformace.

Obrázek: Češi na basilejském koncilu.

Zdroj:

• www.wikipedia.org
• www.zskunratice.cz
• kniha: Dějepis pro střední a odborné školy - české a světové dějiny; ISBN: 80-7235-194-X